Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

WELCOME TO PRINCESS ANGEL

Co by jste měli vědět

Vítejte na stránce princessangel.wbs.cz v sekci Co by jste měli vědět

Koťátka určená do chovu od nás odcházejí nejdříve po dovršení 13. týdne věku (do zahraničí po 16. týdnu), ostatní koťátka určená jako domácí společníci - mazlíčci, odchází mezi 14.-16. týdnem již kastrovaná. Všechna koťátka jsou v době odběru naočkovaná, několikrát odčervená, socializovaná, naučená na kočičí wc, škrabadlo, řádně vymazlená.

 (V)ČASNÉ KASTRACE KOČEK

 

Kastrace koček jako taková je stále ještě v mnoha lidech zakořeněná jako cosi zbytečného či dokonce zdraví škodlivého. Je opředena mnoha mýty jako např., že kočka by za život měla mít alespoň jedny koťata nebo že po kastraci už nevyroste a mnoha dalšími. Pokusím se zde tyto mýty vyvrátit a přiblížit problematiku kastrací jak laické veřejnosti a majitelům „obyčejných“ domácích miláčků, tak chovatelům, kteří se věnují cílenému chovu koček s rodokmeny.

Sterilizace a kastrace v raném věku, jsou operace prováděné na koťatech před konvenčním věkem šesti až osmi měsíců. Obvykle ale tyto rané kastrace probíhají ve věku mezi 8 a 16 týdny. V Severní Americe jsou kastrace v raném věku praktikovány více než 25 let.                     

Zatímco pozornost se především zaměřuje na útulky a záchranu domácích zvířat, také stále více dnešních chovatelů čistokrevných koček žádají od veterinářů časné kastrace u svých koťat určených jako domácí mazlíčci. Chovatelé, kteří tak dělají, zajišťují, že jejich odchov nebude produkovat žádná další koťata a nový majitel tak nebude přispívat k tragédii přemnožení koček a plnění útulků.

Například jen v USA se odhaduje, že 4 až 15 milionů zdravých koček je každoročně utraceno jen proto, že nemají domov. V Kanadě je největší příčinou úmrtí zdravých koček euthanasie.  V některých azylových domech je 50 až 90% přijatých koček utraceno, jednoduše pouze proto, že je nikdo nechce.

Studie ukázaly, že navzdory hospodářským nabídkám, jako jsou „low-cost“ (levné)  kastrace, mnoho koček přijatých do útulků, měly alespoň jeden vrh, než byly sterilizovány. Kastrační programy jsou bohužel velmi nedostatečně podporovány. Na druhé straně asi jedna třetina koček přijatých do útulků jsou kočky (koťata) z nechtěných vrhů. V boji proti přemnožení a zbytečné euthanasii zdravých jedinců je jednoduše potřeba kastrovat v raném produktivním věku nebo ještě lépe před ním a kastrace je nejefektivnější prostředek ke kontrole kočičí populace a čekání na zákrok až po dosažení pohlavní dospělosti maří účel.

Mnoho respektovaných profesních organizací, včetně kanadského veterinárního lékařského sdružení (CVMA), Veterinární lékařská Sdružení v Ontariu (OVMA), Medical Association (AVMA) a americké Veterinární nemocnice a Sdružení (AAHA) vydalo prohlášení o postoji podporující kastrace již v raném věku a mnozí veterináři jsou si nyní vědomi jejích výhod. Je však paradoxní, že jedna z nejstarších a běžně prováděných operací pro domácí zvířata byla jednou z nejméně studovaných. Existovalo velmi málo vědeckých údajů pro to, aby se navrhl optimální věk pro sterilizace a kastrace koček a psů.

 Nejčastějším důvodem pro volbu věku šest a více měsíců v minulosti bylo to, že veterináři byli pohodlní k provádění operace a řízením anestezie úměrně k této věkové skupině. Tehdy ještě nebyla k dispozici šetrná anestetika a pozdější věk snižoval rizika spojená s anestezií, dnes však již mnoho veterinárních škol poskytuje vzdělávání v „dětské“ chirurgii, dostupnosti lepších a šetrných anestetik, není tedy už třeba čekat u mladších pacientů na věk alespoň 6 měsíců věku a je prokázáno, že dřívější kastrace jsou mnohem lépe snášeny samotnými pacienty.

 Ještě donedávna se spekulovalo o možných pooperačních komplikacích spojených s časnou kastrací, jako např. vliv na růst, riziko zlomenin dlouhých kostí, obezita, změny v chování, zvýšené riziko různých onemocnění, nebezpečí operace a anestézie u dětských pacientů.

Nicméně z několika vědeckých studií nyní vyplynulo, že tyto obavy jsou neopodstatněné.   

Například, bylo prokázáno, že časné kastrace:

nezpůsobují zakrnělý (ani „vyčouhlý“) růst kočky (University of Florida 1996).

nezpůsobuje zvýšení rizik spojených s anestezií, ani pooperační komplikace

(University of Texas studie z r. 1997 a 2000).

nezpůsobuje vážné problémy v chování  koček  

(univerzitní studie z Cornell 2004, a Mercer University 2001).

nepřispívá k rizikům onemocnění močových cest

(University of Minnesota 1996, University of Texas 2000).

nezpůsobuje obezitu

(University of Minnesota 1996).

Rozsáhlá studie na Universitě v Corvell na více než 1600 kočkách, které byly sledovány po dobu až 11 let, ukázala, že kočky kastrované v brzkém věku měly méně některých zdravotních problémů, včetně zánětu dásní, astma, abscesy a rakoviny mléčné žlázy, než kočky kastrované v tradičních věkových kategoriích. Testosteron a estrogen pomáhají zrání z růstových štěrbin v dlouhých kostí. Růst se zastaví, když dojde k jejich uzavření. U nekastrovaných koček se tak děje okolo 1 roku věku, u kastrovaných je to zhruba o 8 týdnů později. Z tohoto důvodu se původně uvažovalo nad možnou souvislostí s časnou kastrací, což ale španělská studie nepotvrdila a rovněž se přiklonila k tomu, že i pro tyto případné zlomeniny dlouhých kostí způsobuje špatná životospráva a zejména nadváha. Je třeba si uvědomit, že kastrovaná kočka potřebuje asi o 30% nižší energetický příjem, než kočky nekastrované. Závěrem všechny studie poukazují na to, že časné kastrace nesou mnohem více výhod, než rizik.           

Péče

Protože koťata mají zvláštní potřeby v porovnání s dospělými, musí být dodrženy určité pokyny. Tito mladí pacienti by měli mít kompletní vyšetření před operací, být očkování a odčervení a zbavení vnějších parazitů. Koťata musí být dobře zvážena a dávka anestetik pečlivě vypočítána. Protože mladí pacienti ještě nemají dostatek podkožního tuku a aby se předešlo hypotermii (podchlazení), měla by operace být prováděna v teple, na teplé podložce a ne pouze na kovovém stole.

 

Nedoporučuje se, aby koťatům do čtyř až šesti měsíců byla odebrána strava dlouho před operací, obvykle stačí dvě až čtyři hodiny. To zabrání rizikovému snížení hladiny krevního cukru - hypoglykémie. Ze stejného důvodu se doporučuje podat malou dávku krmení do hodiny po probrání z anestezie. Veterináři, kteří provádějí tyto rané kastrace potvrzují, že operace je kratší a jednodušší, než u starší kočky.

Velké plus spatřuji také v tom, že také někteří výrobci kočičích krmiv již uvedli na trh řadu pro časně kastrovaná koťata.

 

                                                                                            Překlad :  Radka Vacíková

Zdroj:

http://www.winnfelinehealth.org/Pages/Early_Age_Spay_Neuter.pdf

(www.cfhs.ca) American Humane Association

(www.americanhumane.org) a Winn Feline Foundation

Organizace podporující časné kastrace:

• Americká veterinární komora            • Evropská společnost kočičí medicíny

• Kanadská veterinární komora            • Feline Advisory Bureau (Velká Británie)

• Winn Feline Foundation                     • Britská Veterinární komora pro malá zvířata

 

 

Zdrojkocici.net/clanky/6-o-cem-je-chov-kocek-aneb-myty-o-chovatelich

O čem je chov koček aneb Mýty o chovatelích

Bohužel se často setkáváme s názorem, že chovatel, který prodává koťata, svá zvířata nemiluje, využívá je k množení koťat, za která pak dostává těžké peníze, a žije si ze zisků z prodeje. Na tomto místě bychom proto rádi uvedli věci na pravou míru.

Cílem chovu je šlechtění. To znamená, že každý chovatel se především snaží zvýšit kvalitu koček plemene, které chová. Snaží se zlepšit jejich typ, kvalitu vybarvení, prostě snaží se, aby zvířata z jeho stanice co nejvíc odpovídala standardu, který je pro každé plemeno vypracován. Práce je to náročná, je na mnoho let, a ne vždy se daří. To ovšem neznamená, že by chovatel koťata, která se exteriérově "nepovedou", utrácel nebo se jich nějak zbavoval. I taková koťata dostanou průkaz původu a bývají prodávána jako mazlíci za symbolickou cenu. I takovým se chovatel snaží najít dobrý domov. Chovatel tráví svůj volný čas často na výstavách, dále musí mít dobře nastudovány standardy svého plemene, musí znát dobře genetiku, musí znát do detailu české i zahraniční linie svého plemene, aby mohl vybírat kvalitní jedince ke spáření. Musí tak ovládat i cizí jazyk, dnes bývá pro spoustu chovatelů velkým handicapem, pokud neumí alespoň anglicky. A každý den musí mít čas na své svěřence, musí jim nejen dát najíst, vyčistit jim záchod a pelíšek, ale musí se s nimi i mazlit a hrát si s nimi, protože i vyrovnaná povaha kočky je to, co z ní dělá milého a komunikativního společníka.

Náklady na chov vysoce převyšují zisky z prodeje koťat. Chovatel platí nemalé peníze za veterinární péči pro svá zvířata, za krmivo (a krmit musí nejen chovná zvířata, ale i ta, která už pro chov nepoužívá a která u něj spokojeně tráví svůj "důchod", kočka se dožívá běžně i 15-20 let a po celou tu dobu o ni musí být postaráno), za stelivo, výstavy, krytí a další. Svůj chov nechává testovat na různé nemoci, i dědičné (a genetické testy se ve velké většině provádí v zahraničí). Někdy se stane, že za celý rok neodchová kotě, ale náklady má vždycky. Obecně lze říci, že chovatelská stanice je ztrátová, když je hodně dobrý rok, tak se dostane s hospodařením na nulu. Pro zajímavost uvádím běžné ceny jednotlivých věcí, které jsou nezbytné:

Kvalitní krmivo (Hills, Royal Canine, Iams, Eukanuba a podobné) 15 kg okolo 1800 Kč, běžně velká chovatelská stanice (tj. kolem 6 koček) spotřebuje toto množství cca za 2-3 měsíce (záleží na "žravosti" koček :-)), dále konzervy, syrové maso, různé doplňky tuto cenu ještě navyšují, běžná konzerva kvalitnějšího krmiva stojí kolem 30 Kč, ceny syrového kuřecího a hovězího zná každý.

Stelivo průměrné kvality 5 kg okolo 60 Kč, běžná stanice spotřebuje ročně okolo 400 kg steliva. Existují i steliva s nižší spotřebou, která jsou ovšem podstatně dražší.

Kompletní očkování koťat tou nejlepší vakcínou okolo 2000 Kč za jedno kotě

Mikročip a Pet Passport, který dnes nahrazuje očkovací průkaz, okolo 1000 Kč za jedno kotě

Testy na různé choroby FeLV společně s FIV okolo 800 Kč, nutné opakovat u zvířat, která byla na krytí jinde než doma, genetické testy na některé dědičné choroby kolem 1800 Kč, výhodou je, že pokud jsou testovaní rodiče, není nutné testovat potomky.

Další veterinární péče - odčervování, léčení případných onemocnění - to se nevyhne nikomu, kastrace koček, které už chovatel dále nepoužívá pro chov - nelze jednotně stanovit průměrnou cenu, obecně odčervovací tabletky stojí necelou stovku, kastrace kocoura kolem 500 Kč, kastrace kočky je dražší a cena závisí na použité anestezii, může se vyšplhat i na 1500 Kč.

Krytí - pokud nemá chovatel svého kocoura a kryje kočky jinde, musí zaplatit - většinou se ceny za krytí u nás pohybují v rozmezí 1-5000 Kčza 1 kotě, které se narodí - pokud je tedy koťat víc, cena se násobí. V zahraničí bývají ceny za krytí podstatně vyšší a začínají obecně na9000 Kč, většinou se ale u vysoce kvalitních jedinců pohybují v desítkách tisíc.

Výstavy - patrně finančně nejnáročnější položka. Chovatel platí poplatek, tzv. klecné, které v ČR a SR činí v průměru kolem 700 Kč za den a kočku, v zahraničí kolem 900 Kč, na světové výstavě kolem 2000 Kč za jednu kočku. Pro trvalou chovnost musí kočka absolvovat minimálně tři výstavy, pro nejvyšší titul, který lze na výstavách získat, musí absolvovat výstav 21 (a to za předpokladu, že je na všech výstavách úspěšná!!!). Do nákladů je zapotřebí započítat i cestovné a ubytování.

Pro srovnání, vystavení jednoho průkazu původu na plemenné knize stojí 150 Kč, můžete si tedy spočítat, že PP skutečně není to, co dělá cenu kotěte.

Dále je potřeba si uvědomit, že chovatel často musí své chovné zvíře dovézt ze zahraničí, kde je jeho pořizovací cena mnohem vyšší, než u nás.

Pro srovnání, chovatel velkou část svých koťat prodá na mazlíka, většinou pouze za symbolickou cenu, a do chovu jde jen malá část koťat (v ČR jde do chovu kolem 3-5% všech narozených koťat).

Co říci závěrem? Snad jen to, že velká většina chovatelů se snaží o ten skutečný cíl chovatelství. Bohužel všude se vyskytují i takoví lidé, kteří kazí dobré jméno ostatním, jsou i mezi námi chovateli, ale podle takových nelze soudit všechny. Přeji Vám, čtenářům našich stránek, abyste se setkávali jen s těmi, kteří jsou zodpovědní a seriózní.

HCM

Víte co je hypertrofická kardiomyopatie  – dědičné onemocnění srdce – tichý zabiják? Něco si o tom přečtěte.

 

Hypertrofická kardiomyopatie je onemocnění srdečního svalu, při kterém dochází ke změně velikosti komor (zbytnění srdeční svaloviny) a zvětšení síní, které ovlivňuje práci srdečního svalu, srdeční rytmus a dynamiku. Poškozená bývá většinou levá strana srdce. Vyskytuje se u lidí, koček, sporadicky u psů a prasat. Se zvětšováním tloušťky srdeční stěny se srdeční sval stává tužší a srdce se hůře plní krví. Současně při změně patologických poměrů při HCM (narušení papilárních svalů a chlopňového aparátu) dochází k tomu, že se krev vrací zpět do levé předsíně, čímž dochází k její dilataci (zvětšení). Při prohloubení nemoci se ve zvětšené levé síni a při změně turbulence krve můžou vytvářet krevní sraženiny (trombotická HCM), které uvolněním do krevního oběhu způsobují ucpání hlavních tepen se specifickými symptomy pro "trombotickou" HCM, kdy dochází zejména k ochrnutí zadních končetin. V jiném případě dochází z důvodu špatného plnění srdce ke zvětšení levé síně a změně hemodynamiky k edematizací (otoku) plic. U koček dochází poměrně často k efuzi dutiny hrudní (vytváření tekutiny mezi plícemi a hrudní stěnou), čímž dochází k dušení pacienta a prohlubovaní hemodynamické krize. Specifickým příznakem je břišní dýchání s otevřenou tlamou a odlehčovací pozice postižené kočky (leh na hrudním koši s nataženým krkem, pootevřenou tlamičkou s masivním břišním dýcháním). Tyto příznaky, kterých si majitel všimne, se vyskytují až při naplnění hrudní dutiny tekutinou, při dosažení objemu tekutiny 50–55 ml/kg živé hmotnosti! Do té doby je zvíře téměř bez příznaků. Při prohloubené anamnéze si až později majitel povšimne mírné skleslosti, rychlé únavy, občasného typického kašle, které se velmi často zaměňuje za nutkání ke zvracení (jako kdyby se kočka snažila něco vyvrhnout). Srdeční šelest, která může být patrná při běžných vyšetření u lékaře, se vyskytuje pouze u 40–50 % nemocných koček. Některé kočky nemají vůbec žádné příznaky a může u nich dojít k náhlému úmrtí.

Plemena, které nejvíce trpí HCM jsou britská kočka, mainská mývalí, norská lesní, sibiřská, sphynx, ragdoll, devon a german rex. HCM se ale může vyskytnout i u plemen jako je siamská kočka, birma, barmská, bengálská, perská, i mezi klasickými domácími kočkami.
Kočka nemocná HCM se s touto nemocí nenarodí, ale vzhledem k potvrzené dědičnosti a v současné době zjištění jediného genu (MYBPC mutace) odpovědného za abnormální změny srdečního svalu, můžeme HCM považovat za genetickou vadu. Kočky se narodí s chybnou genetickou výbavou, ale vývoj této nemoci je pomalý. Často se první příznaky onemocnění projeví až po 12–24 měsících života u pozitivního homozygota (obě vadné alely genu, tzn. HCM/HCM), někdy i později. Běžné bývá zjištění nemoci mezi 4–6 rokem u heterozygota (jedna vadná alela genu, tzn. n/HCM). U rizikových plemen je v případě chovných koček důležité pravidelné kardiologické vyšetření (především echokardiografické) provedené specialistou – kardiologem v intervalech 12–24 měsíců.

HCM se bohužel nedá vyléčit. V současné době existuje několik typů léků, které vybrané lékařem po důkladném kardiologickém vyšetření může klinicky zlepšit kočce kvalitu jejího života (léky na ředění krve, diuretika, beta-blokátory, ACE inhibitory). Záleží ale na stadiu, ve kterém je nemoc zjištěna a na individuálním stavu kočky. Důležitá je také úprava jídelníčku a snížení váhy, což ulevuje nemocnému srdci.
Faktem je, že se před několika lety o HCM v laické veřejnosti příliš mnoho nevědělo. V současné době se zvýšila snaha o vymýcení, nebo alespoň eliminaci tohoto onemocnění ozdravováním chovu a selektováním pozitivních jedinců. Někteří chovatelé začali svoje kočky pravidelně testovat na toto onemocnění a někteří z nich také zveřejňují výsledky testů na internetových stránkách svých chovatelských stanic. Bohužel jsou ale stále ještě také chovatelé či množitelé koček s průkazem původu i bez, kteří zdraví svých odchovů neřeší.

Mnoho lidí, kteří mají kočky, nebo si je chtějí pořídit, netuší, jak velkým problémem mohou být nemoci jako je HCM nebo PKD (dědičné onemocnění ledvin). Tyto nemoci neznamenají jen útoky na peněženky majitelů, kterým se takovéto kotě (třeba levné, bez průkazu původu) opravdu hodně prodraží, ale zejména trápení ze ztráty milovaného zvířete. Proto je potřeba informace o této problematice více zviditelňovat. Je potřeba neustále opakovat majitelům, že je potřeba si ověřit chovatele, od kterého si zvíře kupují, zjišťovat co nejvíce informací, nejlépe prověřit reference a majitele koťátek těchto chovatelů a trvat nejen na slovním ujištění, že chov je testovaný na HCM, PKD a další nemoci, ale zejména na osobním ověření dokumentu o vyšetření chovných zvířat od kvalifikovaného veterináře, případně výsledek testu laboratoře. Osobní návštěva u chovatele s možností prohlédnout si koťátka, jejich rodiče i prostředí kde vyrůstají je samozřejmostí. Vždy proto platí, že je lepší investovat do koťátka s PP z chovatelské stanice, která chov testuje, a kde si tyto věci můžete ověřit oproti kočičkám bez PP, do kterých jejich majitelé drahá vyšetření neinvestují. Osobně jsem toho názoru, že pokud lidé nemají dostatek peněz, aby si pořídili kotě či pejska ze zdravého chovu, v útulcích po celé republice čeká stovky nešťastných zvířat na svůj nový domov.Pokud se zvýší informovanost veřejnosti, bude ubývat nezodpovědných chovatelů, kteří své kočky netestují a neřeší zdraví jejich potomků. I proto jsem se rozhodla založit webové stránky, které se HCM věnují a kde se snažím zveřejňovat co nejvíce informací: www.goisovka.cz. Ve spolupráci s panem Fojtíkem (www.mooncat.cz) na našich stránkách také vznikla první ryze česká databáze koček testovaných na HCM a PKD. Databáze vzhledem ke složitosti nemoci samozřejmě není 100% zárukou, že vybrané koťátko bude zdravé, ale budete vědět, že takový chovatel opakovaně kočičky testuje a záleží mu na zdraví svých kočičích potomků.

TOPlist